Slabé státy nebo státy v úpadku jsou zdrojem mnoha nejvážnějších problémů světa jako je chudoba, AIDS, drogy a terorismus. K vyřešení těchto problémů nabízí Francis Fukuyama nové řešení: Budování státu. Knížka, kterou držíte v ruce, je vážné a významné slovo k situaci současného světa. Napsal ji velmi vlivný autor, který obvykle výstižně vyjadřuje světové problémy. Umí jej vyjádřit stručně a jasně, takže každá z jeho knih se stala bestsellerem.
Budování a posilování státu je obrovský úkol. Ať jde o Afghánistán či Súdán, Kongo či Irák, Spojené státy americké nebo Českou republiku, vhodná a efektivní řešení musí být vytvořena pokaždé nově. Vytváření dobrých institucí jako je spolehlivá policejní síla, neúplatné soudy, fungující školství či zdravotní péče spolu se silným státním aparátem je proces více než obtížný. S finančním a lidským kapitálem a potřebnými technologiemi lze pomoci snadno, ale budování státu vyžaduje metodologii, kterou není často možné přinést zvenčí. Fukuyama se snaží dohledat, co už víme a také co ještě nevíme o převádění veřejných institucí do nově se utvářejících či znovu se utvářejících států tak, aby výsledek byl trvale prospěšného charakteru. Zkoumá také, jaký vliv mají slabé státy na mezinárodní dění a podmínky, za kterých je mezinárodní společenství oprávněno legitimně zasáhnout a nastartovat institucionální reformy za účelem posílení tohoto státu. To jsou nadmíru užitečné poznatky zvlášť v době, kdy západní svět zápasí se svými závazky v Iráku, Afghánistánu a jinde.
Hlavní celkové poučení z Fukuyamovy knížky zní tak, že lidské společnosti se sice skládají z jednotlivých lidí, ale také z jejich vzájemných vztahů a závazků, že jejich úspěchy se nedají měřit jen ekonomickou výkonností, ale kvalitou institucí, společenskou soudržností a zájmem veřejnosti o to, aby stát byl nejen výkonný, ale také spravedlivý, důvěryhodný a bez korupce. Fukuyama několikrát zmiňuje "vyšší mravní hodnoty", o nichž se u nás nerado slyší - a přece se bez nich žádná společnost nemůže obejít.
Český čtenář si snadno a na mnoha místech najde to, co se netýká jen chudých afrických zemí, ale právě i té naší. Fukuyamův pohled z druhé strany Atlantiku by nám tak mohl v ledačems otevřít oči pro to nové, v čem už sice pár let žijeme, ale co stále dost zřetelně nevidíme. Možná proto, že se neumíme dívat, anebo že vidět nechceme.
|
